Písecké výtvarné umění
(zkrácený pohled)

Chceme-li v nejzákladnější rovině konstatovat projevy výtvarného umění ve městě Písku, musíme (začneme-li v oblasti malířství) zmínit díla spojená především se starobylými budovami děkanského chrámu Narození Panny Marie a královského hradu. V prvně jmenovaném objektu lze nalézt několik více či méně čitelných obrazů z období pozdně románského až raně gotického. Tyto obrazy na kamenných pilířích jsou řazeny svým vznikem do konce 13. a počátku 14. století. Kromě jiného je nutné též zmínit v souvislosti s děkanským chrámem významnou - byť od r. 1975 nezvěstnou - malířskou památku: obraz Písecké Panny Marie. Časově byl tento unikátní obraz neznámého autora určen do období poslední čtvrtiny 14. století. Dnes je v bočním oltáři umístěna jeho kopie.

Rámcovou představu o malířské výzdobě královského hradu umožňuje přes veškeré stávající nedostatky restauračních zásahů z dob minulých především prostor rytířského sálu, kde nalezneme na nástěnných malbách jak výjevy z dobývání města tak rytířský turnaj, dále postavy králů, erby českých rodů i motivy s Ukřižováním aj. Časově je výzdoba zařazena do roku 1479 (byla však zjištěna i starší malba).

Pátráme-li po informacích o nejstarších píseckých malířích, nalezneme dodnes známé jméno Janíčka Zmilelého z Písku, iluminátora z přelomu 15. a 16. století. Více jmen autorů malířských památek spojených s Pískem přineslo až baroko. Hlavně posloupnost pěti generací rodiny Lochmanů (působící v Písku až do 19. století) je spojena s řadou dodnes dochovaných obrazů (ale i s množstvím kreseb, kvašů aj.) ve sbírkách Prácheňského muzea. Sem patří uvést i malíře z rodu Špeldů, kteří tvořili současně s Lochmany.

Písek v 19. století nabízí již celou škálu osobností tvořících významná výtvarná díla. Uveďme například rodinu Skálů, Josefa Soukupa, Václava Šebele, Jana Zachariáše Quasta, proslulého především svými malbami na porcelán, vitrážemi i fotografickým ateliérem, Mikoláše Alše, malíře národní proslulosti, Tomáše Štětku, autora romantických akvarelů zachycujících kolorit města na konci 19. a počátku 20. století. Město Písek a jeho malebné okolí je zachyceno (v období od druhé poloviny 19. až první poloviny 20. století) v dílech i další řady autorů: Adolfa Liebschera (navrhl fresky na budově bývalé záložny - jeho bratr Karel vytvořil ilustrace pro Sedláčkovo dílo o hradech a zámcích), Václava Jansy (spřízněného s rodinou básníka A. Heyduka a mimo jiné autora výtvarného návrhu na propagační plakát města), Karla Tumy, Ludvíka Kuby (kromě dalšího i portrétisty A. Sedláčka a A. Heyduka). Pomineme-li jiná, můžeme přehled těch nejvíce frekventovaných jmen doplnit ještě o v Písku zdomácnělého Vincence Beneše, malíře živých a dynamických barev, dále o osobnost Josefa Váchala, grafika, tvůrce osobitých knih a vlastně univerzálního výtvarníka spojeného s Pískem především dobou svého dětství. Stopy pobytů v Písku a okolí zanechal ve svém díle nepřehlédnutelný Václav Špála. Město Písek a malebná příroda okolo patří jednoznačně i k obrazům Josefa Velenovského. Předcházející výčet jmen (píseckých rodáků i místem narození odjinud) není samozřejmě úplný a ani připojené krátké charakteristiky nemohou obsáhnout celou potřebnou informaci.

V samotném 20. století je dění ve světě výtvarného umění spojené s Pískem neobyčejně bohaté. I když ještě datem narození řada autorů patří do konce 19. století, posouvají je výsledky jejich práce do již nepříliš vzdálené minulosti. K těm ještě "starším" autorům přiřaďme například Josefa Václava Dvořáka, malíře a grafika, Františka Elhenického, krajináře Písecka, Karla Votlučku, známého kupříkladu výtvarně zpracovaným souborem domovních znamení z Písku, Josefa Krejzu, malíře a především později doceňovaného grafika, Vladimíra Maisnera, profesora na písecké reálce a proslulého svými drobnými grafickými pracemi (exlibris, novoročenky). Písecko, Kestřansko, Putimsko zachycoval ve svých obrazech Alois Moravec. Bohuslav Kutil - patřící již datem narození do 20. století - popisoval v některých svých malbách i grafikách svůj vztah k Písecku (viz např. pozdně vydaný grafický soubor "Mnoho nocí" k básním R. Weinera). Řadu výtvarných prací - grafik i maleb - vytvořil pod vlivem malebnosti Písku Cyril Chramosta. Spektrum jmen lze doplnit také o jedno ženské jméno: Sylva Študentová-Ježková. Její osobité malby reflektují nejen známé písecké architektonické motivy, ale také ukazují dobový místní běžný život. Místní reálie (spíše však okolí města) se občas objevovaly v obrazech malíře Svatopluka Máchala, jehož manželku vázalo k Písku příbuzenské pouto.

Nepříliš dávná minulost Písku a Písecka je spojená také s tvorbou milevského rodáka Karla Stehlíka, především malíře - krajináře, Františka Zedníčka, malíře, grafika (viz tvorba pohlednic, exlibris), autora nástěnných prací (mozaiky na Komerční bance, výzdoba domu U stříbrných denárů na Drlíčově), Jiřího Rejžka, malíře a grafika a zvláště známých osobností - píseckých rodáků - Václava Rožánka, malíře dílem obsahem i formou daleko přesahujících region a Františka Romana Dragouna, žádaného portrétisty, malíře zátiší, krajináře a mistra dalších malířských či kreslířských disciplín.

Další generace výtvarníků - současníků - zapsaná v paměti města nad Otavou upřednostňuje ve své tvorbě více osobitý přístup k technice vyjádření. Uveďme zkraje nyní již nežijící písecké rodáky Miloslava Cicvárka, malíře spojovaného více s Českými Budějovicemi a Radka Pilaře, malíře, ilustrátora, výtvarníka animovaného filmu a průkopníka českého videoartu. Živou a dynamickou atmosféru výtvarného dění v Písku si nelze představit bez autorů jakými jsou Jan Sýkora, volně tvořivší výtvarník, František Doubek, výtvarník se záběrem především v oblasti charakteristicky pojaté kresby (autor velkého počtu ilustrací, knižních obálek, plakátů, exlibris, aj.), Roman Kubička a Jiří Řeřicha, osobití malíři s jasnými uměleckými rukopisy a Dalibor Říhánek, výtvarník s širokým polem působnosti jako malíř, grafik, autor keramiky i gobelínů. Většina z výše jmenovaných vyučuje výtvarné disciplíny na různých školách. Výchově a vzdělávání vysokoškolských studentů na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích se věnuje také malíř a grafik Matouš Vondrák, který se v Písku narodil.

V malířství a příbuzných technikách nemají svou určitou proslulost pouze již jmenovaní výtvarníci. Po listopadu r. 1989 mohlo místní obyvatelstvo poznat tvorbu autorů, kteří žili v emigraci. Krátkodobě se na výstavách přestavili například grafik, malíř a pedagog Jiří Kayser, malíř i expresivní kreslíř Petr Velíšek, malířJ aroslav Gebr, Vladimír Fuka, již nežijící neopominutelná osobnost výtvarného umění v období po druhé světové válce (vzpomeňme např. jeho ilustrační tvorbu pro děti).

Výtvarný Písek vymezuje i řada dalších současných - především mladších - autorů. Stálému posilování "tvůrčí základny" napomáhají též specializované školy: Soukromá střední uměleckoprůmyslová škola restaurátora Milana Blahouta, ak. mal. a Soukromá střední výtvarná škola. Své významné místo zaujímají v Písku také autoři tvořící spíše mimo oficiálně zažité výtvarné dění. František Trávníček, Petr Mano, Michal Jánský a jiní dávají o svém hlavně malířském díle vědět při občasných výstavách pořádaných na různých místech ve městě, mezi nimiž jsou nejznámější výstavní prostory Prácheňského muzea v Písku a Galerie Portyč. V této galerii bývají - kromě jiných - tradiční výstavy místní fotografické tvorby. Písecká fotografie s celou svou historií je další velká výtvarná oblast, kterou naplňuje svými úspěšnými pracemi stále obohacovaná autorská základna (třeba i prostřednictvím řadu let existujícího Fotoklubu Písek).

Kvůli doplnění výčtu autorů výtvarných disciplín, které bezesporu dotvářejí kulturní ráz města Písku, nesmíme zapomenout uvést ve zkratce alespoň některé sochaře s jejich místní tvorbou. Přeskočíme-li v čase a nezastavíme-li se u anonymních kamenosochařských památek ze 13. a 14. století (náhrobníky u Nejsvětější Trojice, portály v děkanském kostele), dostaneme se přes renesanci k baroku. Z počátku 18. století je v Písku na Alšově náměstí mariánské sousoší - morový sloup od Christiana Widemanna a Františka Zebera.

Jedna z předních píseckých dominant - kamenný most ze 13. století - je osazena barokními sochami. Sochy, které dnes na mostě spatříme, jsou kopie původních plastik vytvořených převážně v čimelické hammerovské sochařské dílně. Originál těla Krista na kříži byl vytvořen cínařem Václavem Hanzlem počátkem 90. let 18. století.

Další písecké známé sochy (jmenujeme pouze některé) jsou v parku u děkanského kostela (památník vojínům a důstojníkům píseckého pěš. pluku, kteří padli r. 1859 v bitvě u Melegnana a Solferina, autorem je Emanuel Max) a v Palackého sadech (pomník Františka Palackého, autorem je Ludvík Wurzel, dále socha básníka Adolfa Heyduka z třicátých let 20. století, autorem je Otakar Švec). Naproti blízko divadla nepřehlédneme u stylizované kašny sochu Neptuna, kterou vytvořil v 18. století Ignác Hammer. Jinému místnímu parku na Mírovém náměstí dominuje od r. 1925 pomník padlých ruských, francouzských a italských legionářů od Antonína Bílka.

Pro úplnost uveďme také některá dnes neznámá díla. Krátký čas (od r. 1934 do počátku nacistické okupace) stál proti budově pošty pomník "Padlým 1914 až 1918" od architekta a sochaře Františka Průši a před píseckými kasárnami bylo původně umístěno dílo sochaře Oty Birmy: památník s bystou generála Milana R. Štefánika (od r. 1927 též do nacistické okupace) .

Píseckým studentem a později významným sochařským autorem byl Jan Jiříkovský, narozený již ve 20. století. S jeho pracemi je možné se setkat na procházce po Písku na řadě míst (sochy na divadle, pamětní desky, bysty osobností). Na málo navštěvovaném vojenském hřbitově nedaleko Purkratic hlídá od r. 1917 věčný spánek pohřbených vojáků socha - pomník od sochaře Františka Žemličky.

Malé ukázky sochařské práce nalezneme v Písku od Václava Vokálka (autor sochy nad hrobem R.Weinera), Josefa Chvojana, Josefa Paši, Rudolfa Kabeše, Josefa Miláčka a dalších. Současnou generaci píseckých sochařů zastupuje především jméno Jiřího Prachaře. V nedávné době město obohatilo svůj vzhled také o díla Tomáše Hlaváčka, Jana Novotného a dalších autorů. Zde zmiňme i propojenou oblast uměleckých řemesel, kde si jistě zaslouží zmínku tvorba v designu nábytku, šperkařství a bytové architektury Vlastimila Tesky.

Od sochařství je jen krůček k alespoň malým zmínkám o architektuře. Nejstarší památky města jsou opět provázány především s obdobím rané gotiky (dochované zbytky původní zástavby města, jeho opevnění, královský hrad, děkanský kostel, kamenný most - národní kulturní památka - nejstarší zachovaný středověký most v ČR a patřící k nejvýznamnějším mostním památkám ve střední Evropě). Řada památek se nedochovala díky úpravám, přestavbám či úplným asanacím i stavebnímu rozvoji města především v 19. století. V Písku je však ještě řada budov, které jsou stále historicky cenné. Ze starších větších objetků (kromě již jmenovaných) se přes občasné změny dochovaly: pozdně gotický kostel Nejsvětější Trojice, renesanční "dům městské kompanie" na Velkém náměstí, barokní kostel svatého Václava, kostel Povýšení svatého Kříže (původně dominikánský klášter vybudovný koncem 13. století), barokní budova radnice, barokní kaplička zasvěcená Panně Marii u silnice na České Budějovice, budova děkanství Na Bakalářích, empírový altán naproti gymnáziu, empírový pavilón v Palackého sadech, budova pošty z konce 19. století, novorenesanční budova bývalé záložny, dnes známá jako budova polikliniky, novorenesanční stavba hotelu Otava (s výzdobou provedenou Josefem Bosáčkem dle návrhů Mikoláše Alše) a další. Dobře dochovaná je synagoga (bez vnitřního vybavení) z počátku 70. let 19. století a budova staré městské elektrárny se před koncem minulého tisíciletí proslavila svým zpřístupněním coby muzeum.

Z novodobějších staveb jmenujme ještě areál hřebčince na jižním okraji města, dům dle návrhu Dušana Jurkoviče v Táborské ulici, různé školní budovy, objekt bývalého Okresního úřadu, budova banky na Velkém náměstí, divadlo Fráni Šrámka aj . Jako celek zaujme také nedávno postavený soubor budov (navržený otcem a synem Trávníčkovými) v Čechově ulici s již vžitým názvem "Titanik". V r. 2000 byl též vystavěn na Hradišti kostel sv. Karla Boromejského na půdorysu šesticípé hvězdy (autor návrhu Ing. arch. Pavel Veřtát). Město se stavebně rozrůstá stále - můžeme říci, že v běžném dobovém duchu.

Mgr. Jan Kotalík, 2007

Datum souboru: 19.11.2007