Zdravím všechny příznivce Jaroslava Haška a zvláště příznivce jeho nejznámějšího díla Osudy dobrého vojáka Švejka. Já osobně čtu tento román již 40 let, a to nejméně jedenkrát za rok, takže mohu citovat celé pasáže zpaměti. Naštěstí patřím do kapely (Telčský dixieland), jehož členové jsou Švejkem stejně „postiženi" jako já. Takže se jednou týdně scházíme před zkouškou v hospodě, která se shodou okolností jmenuje Švejk restaurant a zdravíme se citáty z našeho oblíbeného románu. Např. klavírista vchází do dveří a halasně vykřikne:.. „ jak se máte, svině? A co ty, pamatuješ se, jak jsi se včera vyblil hraběnce do klína?" Okolosedící, kteří neznají rozhovor hejtmana Tayerleho se svým přítelem, velitelem stavebního oddílu ze Sanoku, jenom nechápavě a pohoršeně kroutí hlavami. Vtom je začne basista uklidňovat slovy „jenom žádnou paňiku, hlavně žádnou paňiku" a jejich zmatek je dokonalý.
No a když jsem letos opět listoval v mém nejoblíbenějším románu, zastavil jsem se u kapitoly Švejkova budějovická anabase. Jak jsem uvedl, čtu to již nejméně po padesáté, ale nikdy jsem onu trasu podrobně nezkoumal, pouze jsem bral na vědomí, že šel strašně daleko a z Putimi opět přišel do Putimi. Už nevím, co mě k tomu vedlo, ale sednul jsem si k internetu a otevřel stránky, věnované oné anabasi. Tam mě zaujal článek, ve kterém ctihodná společnost Atuka vysvětluje nejasnosti, které čtenáře napadnou při podrobném zkoumání Švejkovy cesty.
Ovšem průzkum byl veden pouze v rovině teoretické. A v tom okamžiku jsem dostal nápad. Projedeš si celou Švejkovu cestu na kole. Postupem času, můj plán začal nabývat konkrétní podoby. Pro cestu jsem získal i dva kamarády, kteří byli ochotni mě doprovázet. Po pečlivém naplánování celé trasy, uspořádání map a jiných podkladů jsme 29.8.2011 vyrazili vlakem do Tábora, kdež jsme se s koly a bagáží vylodili, a po prvním fotografování vyrazili směr Milevsko.
Než začnu popisovat celou naši cestu, musím reagovat na článek ctihodné společnosti Atuka, ve kterém jsou popisovány ony již dříve zmíněné nejasnosti a vyjádřit naše zkušenosti, které jsme získali při putování. Trasa Tábor - Milevsko byla bez problémů, když jsme však dojeli za obec Květov, objevily se mosty přes Vltavu a posléze přes Otavu. A hned vyvstala otázka. Jak se Švejkovi podařilo obě tyto řeky překonat? V době, kdy putoval z Tábora do Budějovic ještě nebyla vybudována Orlická přehrada, a tudíž skalnaté srázy vedoucí k oběma řekám musely být velmi obtížně schůdné. Možná tam v té době vedla nějaká cesta a řeky byly přemostěny lávkami, ale to se pohybuji v oblasti spekulací. V každém případě musel být Švejk mimo jiné také zdatným horolezcem, zvláště když putoval v zimě.
Dále k odstavci, kde Jaroslav Hašek popisuje, jak Švejk potkal mezi Květovem a Vráží hodnou babičku.
Cesta z Květova do Vráže měří 20 km, takže je velmi nejasné, kde se skutečně potkali. Následují velmi zmatené babiččiny rady, aby se dal na Malčín, vyhnul se Čížové, měl jít přímo přes Sedlec do Horažďovic, ale když nemá papíry, měl jít na Radomyšl .....
Skutečnost však byla jiná, Švejk, nedbaje babiččiných rad, šel dále, podle našeho mínění úplně nesmyslně. Z Vráže vede pěkná lesní cesta až před obec Křešice, kde je křižovatka. Pokud se dáme doprava, za 3,5 km dorazíme do Malčic (dříve Malčín). Pokud se dáme doleva, přijedeme také po 3,5 km do Čížové. Takže Švejk šel nejdříve přímo na sever do Malčína, tam si dal kořalku (stará hospoda tam ještě stojí, už ale hospodou není), nepochopitelně se otočil čelem vzad a šlapal stejnou cestou zpět až na křižovatku před Křešicemi a dále pokračoval rovně do Čížové. Odtud do Sedlece ( dnes Sedlice). Jestli potom skutečně pokračoval až do Horažďovic, není z románu patrné. Také se objevují nejasnosti z popisu cesty a to, že z Čížové se jde na Radomyšl na východ. Je to právě naopak, na západ, ale to se asi pan Hašek spletl. A navíc, nešel na Radomyšl, ale na Sedlec, což je také směr západní. Přes všechny tyto nejasnosti, opět se odvolávám na již výše zmíněný rozbor cesty, který popsala ctihodná společnost Atuka, jsme se přestali těmito otázkami zabývat a striktně se drželi popisu trasy, kterou Švejk uvedl píseckému rytmistru Königovi.
Tábor - Milevsko - Květov - Vráž - Malčín (Malčice) - Čížová - Sedlec (Sedlice) - Horažďovice - Radomyšl - Putim - Štěkno (Štěkeň) - Strakonice - Volyně - Dub - Vodňany - Protivín - Putim - Písek
Celá cesta nám trvala 3 dny, přespávali jsme v kempech - před Sedlicemi, v Putimi a na Pražáku před obcí Vodňany.
Délka trasy byla přesně změřena a činila 264 km. Nyní popíšu jednotlivé etapy :
Když shrneme všechny poznatky z cesty, dojdeme k závěru, že když Jaroslav Hašek ordinoval Švejkovi tuto prakticky neuskutečnitelnou anabasi, zřejmě seděl ve své oblíbené hospodě a vypil poněkud více džbánků, a zřejmě si trošku popletl měřítko mapy. Též poučování hodné babičky mezi Květovem a Vráží bylo poněkud zmatené. I když víme, že se jednalo o fikci, přesto jsme si cestu doslova „užívali". Poznali jsme nádhernou krajinu Písecka, Horažďovicka a Strakonicka, doslova kouzelné úseky - mezi Sedlicemi a Velkým Borem, mezi Volyní a Dubem, a mezi Protivínem a Putimí, nebo cyklostezku podél Otavy až do Písku. Místy jsme se nemohli vyhnout silnicím 1. třídy, kde jsme museli protrpět úseky mezi desítkami řítících se kamionů, ale naštěstí těchto úseků bylo velmi málo, převážná část našeho putování vedla malebnou jihočeskou krajinou mezi vesničkami, rybníky a lesy, kde jsme téměř po celý den nepotkali auto. Dále jsme poznali mnoho dobrých lidí, kteří se zajímali o naši expedici a velmi ochotně radili, když jsme na cestě zabloudili. Taktéž jsme ochutnávali dobrá Jihočeská piva, a nemohu se nezmínit o kempu Pražák před obcí Vodňany, který byl vzorně čistý, i když jsme přijeli večer, bez předchozího ohlášení, dostali jsme teplou večeři, teplou sprchu a útulnou chatičku za přijatelnou cenu.
Pane Jaroslave Hašku, omlouváme se, že se po tolika letech, které uplynuly od vydání vašeho veledíla, takhle podrobně šťouráme v podrobnostech zcela nepodstatných.
Pokud by někdo z čtenářů chtěl naši cestu absolvovat, rádi s plánováním poradíme.
Jiří Holubec, Petr Leitgeb, Josef Beneš, Telč
Datum souboru: 20.09.2011
Tato akce je spolufinancována Evropskou unií a Jihočeským krajem v rámci Společného regionálního operačního programu - grantové schéma 4.1.2. na podporu regionálních a místních služeb cestovního ruchu v Jihočeském kraji pro veřejné subjekty.
© 2004 - Město Písek - odbor kultury a cestovního ruchu
Denní nabídka restaurací
