Rýžování zlata na Písecku

Písek - královské město s bohatou historií, bylo podle dostupných pramenů založeno roku 760 po Kristu na břehu řeky Otavy. V místech přírodních nalezišť zlata jej založili rýžovníci, kteří zde původně vybudovali několik rýžovnických osad, z nichž se později stalo město. Původní název řeky Otava zněl "Atava", tedy "Bohatá řeka". Nejen řeka sama, ale všechny její přítoky obsahovaly zlatonosný písek. Díky těmto nálezům byla nejbohatší řekou v Čechách. Nejvýznamnější z hlediska množství zlatonosných říčních sedimentů má střední tok řeky Otavy od ústí Blanice přes Písek až po Zátaví. Protože toto zlato nevyžaduje žádné další opracování, bylo odpradávna pokládáno za nejlepší ryzí zlato. Podílelo se na bohatém rozkvětu města a na jeho odedávné prosperitě.

Z dob aktivního rýžování zlata jsou dodnes patrné na březích řeky k vidění takzvané sejpy. Jsou to přesypy po rýžování, které jsou tvořeny většími či menšími kopečky zpracované a propláchnuté zeminy, která tvořila velké množství odpadu. Ten byl ponechán na březích řeky a kolem jejích přítoků. V místě těchto hromad jsou často i polozasuté jámy a strouhy, jimiž rýžovníci pronikaly ke zlatonosným náplavám a přiváděli vodu k promývacím zařízením.

Na ochranu rýžovišť byl v Písku postaven hrad. Význam postavení hradu a založení města měl však širší aspekty. Zlatá ruda se začala kromě rýžování i těžit z křemenných žil v okolí města. Tím samozřejmě vzrůstala i obchodní činnost. Přes Písek vedla tzv. "Zlatá stezka", po které se nedopravovalo pouze zlato a říční perly, ale i sůl - surovina tehdy velmi ceněná, a ostatní zboží. To vše příznivě ovlivnilo rozvoj a život ve městě. Avšak na život jeho obyvatel to mělo dopad nejen se smyslu kladném, ale i záporném. Kromě rozvoje kultury a vzdělanosti a obchodu bylo město ve své historii pro své bohatství i mnohokrát dobýváno a jeho obyvatelstvo vypleněno.

Z historických pramenů je známo, že jižní Čechy patřily se svými nalezišti k nejvýznamnějším v Evropě. Nejryzejší zlato se vyskytovalo v podobě zlatinek, které vymývala z nerostů uložených v zemi řeka Otava. Zlatinky se dodnes nejvíce vyskytují v zákrutách meandrů, kam je říční voda naplavuje. K rýžování se odpradávna užívaly různé nástroje a nářadí. Nejstarším z nich je dřevěná mísa. V ní se zlatonosný písek propíral a za stálého kroužení mísou se vyplachoval kal, až těžké zlaté kousky zůstaly ve středu nádoby. Tímto způsobem se ručně zpracovávalo za den asi 400 kg zlatonosného písku. Později se užívalo dnes známých rýžovnických pánví a poté i různých způsobů mechanizace.

Zlato v této lokalitě prokazatelně rýžovali již Keltové, kteří měli zálibu ve zlatých špercích, které představovaly nejen krásu a bohatství ale i moc a vznešenost. Dokladem toho jsou nálezy zlatých mincí v okolí Mirovic, Písku, Hradiště a Protivína, pak ještě okolí Sušice a Prachatic.

České zlato se ve 2. polovině 13. století vyváželo i do Flander. Zde je české duchovenstvo odevzdávalo papežskému výběrčímu. Bohatství krále Přemysla Otakara II. bylo podle letopisců tak velké, že "věže zlatem a stříbrem naplnil". Rovněž král Karel IV. razil zlaté mince, které byly tehdy uznávané v celé Evropě jako mezinárodní platidlo.

Dodnes se věhlas rýžování zlata dochoval v podobě folklórní slavnosti "Rýžování zlata v Kestřanech", které každoročně probíhá spojené s country festivalem první srpnový víkend v obci Kestřany - asi 5 km nad Pískem, a ve jméně jednoho z nejkrásnějších historických jihočeských měst. V Prácheňském muzeu v Písku můžete mimo jiné shlédnout i expozici rýžovnictví a prohlédnout si nástroje, které k rýžování naši předci používali.

Vyobrazení rýžovníků zlata na Otavě na bývalém hotelu Dvořáček

Datum souboru: 5.2.2008