Kronika pohostinství v Písku

V roce 1896 bylo v Písku evidováno 65 hostinských živností, 17 pekařů, 14 mlékařů, po 4 cukrářích a mlynářích. Významným píseckým podnikem byl Pivovar právovárečného měšťanstva. Podle velikosti byl po Schwarzenberském pivovaru v Protivíně v okrese druhý. V roce 1896 již deset let pracoval nový pivovar v Hradišťské ulici, zatímco starý Pivovar v sousedství bývalého hradu byl zcela přebudován na sladovnu. Ve městě se nacházel ještě jeden menší pivovar v Poštovní (Gregorově) ulici.

V roce 1922 napočítali 55 hostinských živností, k nim je však třeba připočítat 11 výletních restaurací a po třech kavárnách, vinárnách a hotelích. Výletní restaurace byly ve Starých Lázních (směrem na Vrcovice), U Honzíčka, U Malířských, Na Živci, U Vojenské plovárny (tj. U Smetáka), Na Ostrově, Na Střelnici (Městské divadlo), Na Šobrovně, Na Ptáčkovně, Na Vinici a Na Americe. Kavárnu měl hotel Dvořáček, restaurace U Zlaté husy - jmenovala se Praha, a cukrář Hubáček na Havlíčkově náměstí. Vinárnu vlastnil opět hotel Dvořáček, p. Pečerič v Jungmannově ulici a p. Jůzek na Riegrově (Velkém) náměstí. Hotely byly v Písku pouze tři: Dvořáček (dříve U Arcivévody Františka Ferdinanda) - patřil ke špičce na jihu Čech, měl 35 pokojů, dvě koupelny, kavárnu, vinárnu a salonky, autogaráže, kde bylo možno koupit benzín. Hotel U Zlatého kola stál na Grégrově (Alšově) náměstí, měl 30 nově zařízených pokojů a velký a malý sál. Na Riegrově náměstí v místech dnešní prodejny Baťa stával hotel Gabriel s restaurací a deseti pokoj.

1948 Písek byl stále vnímán spíše jako turistické středisko či rekreační centrum. Jistá infrastruktura v tomto směru byla budována již od konce 19. století a zejména pak v období první republiky. Hotely, ubytovací hostince a penzióny, v neposlední řadě množství upravených bytů či pokojů k pronajmutí, lázně, plovárny, parky a promenády, vzorně udržované turistické stezky v okolí a dokonce vyšší ceny zboží a služeb než jinde, neboť turisté samozřejmě patřili od střední vrstvy obyvatelstva výše a na nějakou korunu navíc tak nehleděli. Počet letních hostů dosahoval každoročně několik tisíc osob, mezi nimi byla i řada cizinců. Bohužel období druhé světové války znamenalo značný útlum tohoto místního rekreačního průmyslu a po válce se situace zlepšovala jen velmi pozvolna. Proto se Písečtí rozhodli napomoci zřízením speciální kanceláře v budově městské spořitelny na náměstí maršála Stalina (Velkém), nazvaném příznačně "Služba hostům". Zde mohli zájemci zdarma obdržet veškeré turistické, kulturní i sportovní informace, získat adresu přechodného ubytování i zajistit si průvodce po píseckých památkách. Prázdninového pobytu v roce 1948 využilo ve zdejším městě a blízkém okolí 1.640 hostů domácích a 242 zahraničních. Mohli se ubytovat v následujících hotelích: U Bílé růže s 27 pokoji a 40 lůžky, U Tří korun s 23 pokoji a 32 lůžky. Tyto dva hotely byly v Písku nejlepší. Hotel Dvořáček byl v té době uzavřen a sloužil jako internát žákům středních škol. Ostatní hotely stály o třídu níž. Ve škole na Roosveltově (Alšově) náměstí se nacházela ubytovna Klubu českých turistů s kapacitou 40 lůžek. Denní kapacita soukromého ubytování činila 150-200 lůžek.

Chloubou píseckého rekreačního průmyslu byly nejen lesy, ale i množství sadů, pěkně udržovaných, opatřených hlídači, a zahrad. Na jednoho obyvatele připadlo v roce 1948 130m2 sadů a zahrad (pro srovnání v Praze to bylo pouze 2m2) Připočítají-li se k tomu písecké lesy, připadlo na jednoho obyvatele 4.750m2 rekreační zelené plochy. Zeleň na trh dodávala Městská zahrada v prostranství mezi svatotrojickým hřbitovem a letním kinem.

Datum souboru: 4.2.2008