Naučná stezka Cesta drahokamů

1. AMERIKA
Část současných příměstských lesů zvaná Amerika byla do poloviny 19. století obecní pastvinou. Z vrcholu byl nádherný výhled na město a do krajiny. Proto se pastviny, které se zde rozprostíraly nazývaly Vyhlídky.Tyto, málo využívané pozemky byly rozděleny na malé dílce. Obec je zdarma pronajímala nemajetným občanům, aby omezila vystěhovalectví do Ameriky. Půdy na svazích však byly chudé a nepřinášely předpokládaný užitek. Proto na návrh lesmistra Zenkra schválili městští zastupitelé v roce 1886 jejich zalesnění. Na základě projektu jeho následovatele, lesmistra Knapa se 62 ha pastvin postupně přeměnilo na lesopark Amerika, připomínající dobu vystěhovalectví do Ameriky.

2. TRNOVNÍK BÍLÝ - AKÁT
Do Evropy se dostal snad jako první Severoamerická dřevina. Je velmi náročný na světlo, ale téměř lhostejný ke kvalitě půdy. Jeho kořeny pronikají 10 m do hloubky a sahají až 20 m od kmene. Jsou pro mnohé ostatní rostliny jedovaté. Strom dorůstá 10-25 m výšky. Vyznačuje se silnou kořenovou a pařezovou výmladností a je obtížné ho odstranit z místa, kde již roste. Je medonosnou dřevinou. V poslední době našlo akátové dřevo pro svoji trvanlivost a houževnatost uplatnění při výstavbě dětských hřišť. Akát poznáte podle pokrouceného růstu a nazelenalé barvy dřeva.

3. TURMALÍNOVÉ SKVRNY
Žuly píseckého okolí částo obsahují tmavý minerál - černý turmalín (nazývaný také skoryl). Na pravé straně lomečku jsou turmalínové skvrny vzniklé po utuhnutí horniny, kdy vystupující turmalín zaplňoval plochy puklin. Světlý okraj turmalínových skvrn (kokarda) vznikal působením bóru, který horninu v okolí turmalínu zbavil černé slídy (biotitu) a tím ji zesvětlil. Hrubozrnné žuly s příměsí turmalinu se používaly k výrobě koryt a kamenek. Kameníci vyhlédnuté kameny opracovávali přímo na místě výskytu v lesních porostech.

4. DOUGLASKA TISOLISTÁ
Dřevina, lidově nazývaná dugláska pochází ze Severní Ameriky. Do píseckých lesů byla vysazována již koncem 19. století. Její růst překonal očekávání. Douglaska si v našich podmínkách zachovala rychlý růst a je nejrozšířenější nepůvodní dřevinou v píseckých lesích. Snáší dobře i současné suché podnebí a proti původním jehličnatým dřevinám - smrku a borovici, vykazuje vyšší přírůst. Na chudých půdách se velmi dobře přirozeně obnovuje. Největší jedinci Píseckých hor dosahují 50ti m výšky a objem dřeva přesahuje 10 m3. Ve své domovině dorůstají dvakrát větší výšky. Jaký průměr má douglaska tisolistá v 85 letech? (106 cm)

5. BOROVICE ČERNÁ
Jihoevropská dřevina vápencových horských oblastí našla uplatnění daleko na sever od Balkánu. Vzrůstem je podobná naši borovicí lesní. V lesních porostech vytváří dlouhý štíhlý kmen s vysoko nasazenou korunou. Její kůra je nejtmavší ze všech jehličnatých dřevin. Výrazným rozlišovacím znakem jsou jehlice, které rostu ve svazečku po dvou, jsou tmavě zelené, tuhé a 8 až 16 cm dlouhé. Pro svůj dekorativní vzhled je v poslední době oblíbena jako vánoční stromek. Do lesních porostů se v současné době běžně nevysazuje. Jehlice borovice černé jsou tuhé, 8-16 cm dlouhé.

6. HABR OBECNÝ
Strom, který v nepříznivých podmínkách dosahuje jen keřovitého vzrůstu. Vyskytuje se na kamenitých humózních půdách od nížin až do pahorkatin. Je polostinnou dřevinou snášející zastínění. Dožívá se 150 let a dorůstá výšky 25 m. Starší stromy bezpečně poznáte podle tmavé, lesklé, šedé kůry, která se svalovitě stáčí na často zakřiveném kmeni. V příhodných podmínkách se velmi dobře přirozeně zmlazuje a proto vytlačuje na teplejších místech píseckých lesů buk. Habr se v místních podmínkách nevysazuje, není cílovou dřevinou. Je však vyhledávanou dřevinou pro živé ploty.

7. JILM HABROLISTÝ
Strom dorůstající v lužních lesích a doubravách i přes 30 m, na suších místech a v lesostepích bývá často keřovitého růstu. Všimněte si výrazných korkových lišt na větévkách jilmu habrolistého. Korkovou vrstvou se stromy chrání před přílišnou ztrátou vody vypařováním. Jilmy, důsledkem houbového onemocnění zvaného grafióza, roznášeného podkorním hmyzem, z našich lesů téměř vymizely. Nyní se v píseckých lesích vysazují pouze pro udržení druhu. Jilmové dřevo má nejkrásnější texturu z našich dřevin.

8. BUK KRVAVÝ - ČERVENOLISTÁ FORMA BUKU LESNÍHO
Buk lesní je nejrozšířenější listnatá dřevina v píseckých lesích. Optimum jeho výskytu je v pahorkatinách na bohatých a humózních půdách. Zasahuje i do nižších partií hor. Dorůstá až 40 m a dožívá se 250 až 350 let. Tvoří čisté nesmíšené porosty, které se často přirozeně zmlazují. Buk krvavý se v lesních porostech běžně nevyskytuje. Uplatňuje se v parcích, kde ve volnosti rostoucí a osluněná koruna má tmavě červené listy. Zde byly červenolisté buky vysazeny při zalesňování vyhlídek koncem 19. století.

9. PŘÍRODNÍ DIVADLO
Svažitý palouk na jižním svahu sloužil na počátku 20. jako přírodní divadlo. Na jaře roku 1916 lesmistr Knapp upravil loučku vytvořením stupňů na hlediště. Navezením zeminy ve spodní části vzniklo jeviště. Pro poměrně velkou vzdálenost od města a cestě do kopce zájem o divadlo netrval dlouho. Vzhled divadla se postupně změnil. Okolní lesní porosty založené počátkem 20. století vyrostly a stupně působením eroze a zvěře již zanikly. Oválný kámen s letopočtem 1919 - 1994 a se skautskou lilií v horní části palouku připomíná 75. založení skautingu v Československu. U příležitosti tohoto výročí předvedly jednotlivé skautské oddíly krátká vystoupení. Palouk zůstává jen tichou vzpomínkou na dobu, kdy se zde hrávalo divadlo. Zahajovacím představením v roce 1916 byla Smetanova opera Prodaná nevěsta.

10. POMNÍK Z 1. SVĚTOVÉ VÁLKY
Vzpomínkou na válečné časy je pomník I. světové války. Pomník nechal postavit v roce 1915 lesmistr Karel Knapp s letopočty 1914 a 1915. Letopočty 1916, 1917, 1918, byly do kamene vytesány v průběhu války. Palouk před pomníkem zarostl lesními dřevinami a křovinami. Pomník je ukryt v lesním porostu, 30 metrů od postraní cesty. Najdete ho, když odbočíte u kamenné lavičky doleva.

11. PŘIROZENÁ OBNOVA LESA
Přirozenou cestou obnovy lesa je obnova ze semen matečného porostu, které po dozrání dopadnou na půdu. Pokud jsou příznivé podmínky, na jaře semena vyklíčí. Vyrostou z nich malé semenáčky, které ke svému růstu potřebují dostatek vláhy, světla a tepla. Nesnáší útlak buřeně a okusování pupenů a letorostů zvěří. Přirozená obnova
lesa je základem přírodě blízkého lesního hospodářství, které je cílem lesníků. V Píseckých horách se přirozeně obnovují bukové porosty. Pro buk jsou zde optimální podmínky.

12. JEDLE BĚLOKORÁ
Jedle bělokorá je jediným původním druhem z četného rodu jedlí, který se vyskytuje v lesích Píseckých hor. V historických dobách patřila spolu s bukem k hlavním dřevinám. Jedle má velké nároky na půdu a stanoviště. V minulém století začala působením imisí s velkým obsahem sirnatých sloučenin usychat a vytrácet se z lesních porostů. Omezením imisí se usychání jedlí zastavilo a ty se opět stávájí nedílnou součástí lesních porostů. Na jedlích roste často parazit - jmelí, které ji při velkém výskytu zahubí. Šišky jedle dozrávají v září a rozpadají se na stromech. Proto je nikdy nenajdete pod jedlemi.

13. OLŠINA
Na vlhkých místech v okolí potoka rostou dřeviny, kterým vyhovuje mokrá až zamokřená půda. Kromě štíhlých jasanů se světlou kůrou je to olše lepkavá s červenohnědou drsnou kůrou. Olše šedá se světlou hladkou kůrou roste dobře i na suších půdách. Na olšových porostech se velmi nepříznivě projevily povodně v roce 2002, kdy dlouhodobě zvýšená hladina spodní vody způsobila jejich odumírání. Listy
olší, podobně jako listy akátů opadávají po prvních mrazících zelené.

14. OPUŠTĚNÝ VÁPENCOVÝ LOM
Odbočíte-li z cesty doprava, dostanete se k opuštěnému vápencovému lomu, který se nazývá "Za Dudáčkem". Po vytěžení ložiska kvalitního vápence byla těžba ukončena. V okolí lomu nalezl známý písecký mineralog prof. A. Krejčí jako první v Čechách minerál afinit. Do propustné půdy vzniklé zvětráváním vápence se uvolňuje prvek vápník, který snižuje její kyselost. Pro tyto půdy je charakteristická pestrá skladba vápnomilných rostlin, mezi které patří mnohé skalničky.

15. LESNÍ PRAMENIŠTĚ
Asi 20 m pod cestou najdete typické lesní prameniště, kde vyvěrá pramen potůčku, který jsme přecházeli u olšiny. Les je jedním z nejdůležitějších činitelů regulace vzdušné vlhkosti, povrchového odtoku vody a hladiny spodní vody. Vodní srážky, které nezadrží koruny stromů a neodtečou po povrchu půdy se vsáknou a vytvoří podzemní vodu, která je zdrojem pro prameny a studny. Svoji schopností zadržet vodní srážky zmenšuje les povrchový odtok vody a mění ho na pomalejší podzemní odtok.

16. PÍSECKÉ HORY
K lesnímu bohatství města Písku patřil odedávna komplex Písecké hory. Název připomíná dolování zlata a jiných vzácných nerostů ve středověku. Písecké hory byly vždy porostlé lesem. Základem byly přirozené jedlobučiny na ploše caca 4 200 ha, které se v délce necelých 20 km rozkládaly na jihovýchod od města. I dnes zde najdete
buky starší než 200 let. V rozsáhlých lesních porostech jsou vysoké stavy lovné zvěře. Ze zvěře spárkaté je zde zvěř srnčí, jelení, černá, mufloní a dančí. Celé území Píseckých hor zasahující až k Těšínovu je vyhlášeno Přírodním parkem.

17. MODŘÍNOVÝ POROST
Lesy Píseckých hor se v 19. století obnovovaly tzv. kopaninou. Na vykáceném a vyklučeném pruhu lesa o výměře několika ha se 3 roky pěstovaly zemědělské plodiny. Po uplynutí této doby byla plocha znovu zalesněna, často jedním druhem dřeviny. Zakládaly se tím velké, převážně jehličnaté stejnorodé porosty - monokultury, které se v původních přirozených lesích nevyskytovaly. Příkladem je zbylá část tohoto stejnorodého a stejnověkého modřínového porostu. V současné době se zakládají porosty jednotlivě nebo skupinovitě smíšené z různých druhů dřevin. V Píseckých horách se zvyšuje podíl listnatých dřevin, hlavně buku, kterému zdejší podmínky nejvíce vyhovují.

18. ŽIVCOVÝ LOM NAD NOVÝM RYBNÍKEM
Opuštěný živcový lom je vyhledáván mineralogy. Byl otevřen koncem 19. století. Lom je zajímavý zejména výskytem silně radioaktivního minerálu písekitu, který byl poprvé popsán v roce 1924 z nálezů prof. Augusta Krejčího. Z dalších nerostů se zde nacházel růženín (růžová odrůda křemene) a turmalin. Do roku 1996 byla na dně lomu asi 10 m dlouhá štola, jejíž klenba se však již propadla.

19. JÁRNÍK, KRAVÍ HORA A SRNÍ HOMOLE
Známá jména třech vrcholů Píseckých hor, které spolu tvoří jeden hřeben. Dle starých lesnických map je od tohoto místa napravo Srní homole, nalevo Kraví hora a Járník. Název Járník je spojován s jarní rovnodenností, kdy pří pohledu z města vychází slunce nad nejbližším vrcholem - Járníkem. Název Kraví hory spojují historické prameny s pasením krav a nebo s tvarem připomínajícím hřbet krávy. Z nedaleké rozhledny Járník, vysoké 35 m, je překrásný výhled na všechny strany. Výraznou dominantou jsou šumavské vrcholy Boubín a Bobík. V blízkém okolí upoutají pozornost lesknoucí se hladiny rybníků a barevné "moře lesů".

20. LOM U OBRÁZKU
Počátkem roku 1884 byl na tomto místě otevřen lom. Byla zahájena těžba živce a růženínu. Živec byl dodáván do skláren v Lenoře, do plzeňských skláren, ale i do Francie. Ruženín odebíraly turnovské kamenářské firmy. Byl zajímavý tím, že se něm nacházelo 25 různých nerostů, včetně cenných drahokamů. V době nejvyšších těžeb bylo v lomu a při třídění a úpravě minerálů zaměstnáno až 40 dělníků. Těžba nerostu netrvala dlouho. Po vytěžení nejlépe přístupných ložisek se lom začal zahlubovat. To přineslo potíže se spodní vodou, která začala lom zatápět. Vysoké náklady na těžbu a vyčerpání hlavního ložiska vedly v roce 1897 k zastavení těžby. Dnes je lom zatopen vodou.

21. ARBORETUM
Naproti chatě Živec, nedaleko zatopeného živcového lomu, bylo v první polovině 20. stol. založeno malé arboretum (park z cizokrajných dřevin). Z původní výsadby se dochovaly pouze douglasky tisolisté (Pseudotsuga taxifolia) ve východní časti. Arboretum nebylo obnoveno. V nedávné době bylo vysázeno několik cizokrajných dřevin, z nichž upoutá liliovník tulipánokvětý (Liriodendron tulipifera) s hluboce
vykrojenými listy a květy připomínající květ tulipánu.

Datum souboru: 9.7.2010