JAROMÍR FRANTIŠEK HRUŠKA (1880 - 1954)

varhaník a skladatel, pochází z veskrze hudebního rodu. Po absolvování konzervatoře se v roce 1901 na doporučení Antonína Dvořáka stal varhaníkem děkanského kostela v Písku, kde do roku 1906 sloužil pod Bohuslavem Jeremiášem, po jeho odchodu pod Aloisem Ladislavem Vymetalem a v roce 1919 byl sám jednomyslně zvolen ředitelem kůru. Byl vynikajícím varhanním virtuosem a improvizátorem a pravidelně zpestřoval duchovní koncerty svými sólovými čísly. Působil též jako klavírní doprovázeč, komorní hráč a učitel hudební školy v oborech klavír a zpěv. Hruškův skladatelský projev se otevřeně hlásí k odkazu Antonína Dvořáka. Mezi jeho 116 opusy zaujímají nejvýznačnější místo skladby varhanní a duchovní, z nichž Mši ke slávě sv. Josefa (Missa ad honorem sc. Josephi) měly dlouho v repertoáru chrámové sbory u sv. Víta a u Křižovníků v Praze. Tato skladba spolu s žalmem Františka Gregory "Chvalte Hospodina" také reprezentovala úroveň písecké chrámové hudby při přímém rozhlasovém přenosu z děkanského kostela 4. 8. 1940. Z další Hruškovy tvorby zasluhuje zmínku opera Parnasie, hudba k divadelním hrám pro děti či symfonická báseň "Inultus" (podle stejnojmenné prózy Julia Zeyera obsažené v knize Tři legendy o krucifixu), která u příležitosti jeho šedesátin 15. 11. 1940 zazněla v rozhlase - zasloužil se o to tehdejší šéf rozhlasového orchestru Otakar Jeremiáš, syn Bohuslava Jeremiáše. Celkově je ale nutno konstatovat, že Hruškova hudba jen málo pronikala za hranice regionu a nezapsala se výrazněji do obecného povědomí.

Datum souboru: 7.2.2008