ADOLF HEYDUK (1835 - 1923)

Básníka Adolfa Heyduka řadíme do literární skupiny "Májovců", po bok Jana Nerudy, Vítězslava Hálka, Boženy Němcové aj. Nebyl píseckým rodákem, narodil se 6. června 1835 v obci Předhradí u Skutče ve východních Čechách. Do Písku se dostal ve svých 25 letech, kde počal působit jako učitel kreslení a krasopisu na právě zřízené reálce. K jihočeským Aténám okamžitě přilnul celým svým srdcem - jeho citlivou duši si zcela získala krásná příroda města položeného v moři lesů. Jako známý básník, výborný tanečník a skvělý společník zdomácněl brzy ve zdejších měšťanských salonech a po letech v Písku strávených si k oltáři odvedl svou žačku, dceru zdejšího restauratéra Reinera - Emilii, dívku mladší o 25 let. V manželství prožil dvě rodinné tragédie, když mu postupně zemřely obě malé dcerušky. Smrt první z nich, Jarmilky, inspirovala jejího kmotra Jana Nerudu k napsání Balady dětské. Smrt druhé, čtyřleté Lidušky, se pak silně odrazila v dalším Heydukově díle. To je velmi rozsáhlé. Čítá na šedesát samostatných sbírek básní, další tisíce veršů nacházíme v dobových novinách, časopisech, sbornících, almanaších a dalších tiskovinách, případně v rukopise v jeho rozsáhlé pozůstalosti. Uveďme alespoň cyklus básní Cikánské melodie, inspirovaný touláním mladého romantika po Slovensku, či sbírku Cimbál a husle, která vyšla v době zvýšeného maďarizačního útlaku vůči Slovákům a značně zapůsobila na světové veřejné mínění. V roce 1900 si nechal Heyduk vystavět vlastní dům podle návrhu architekta Jana Kouly. Průčelí je vyzdobeno sgrafity Labutě a Pegasa - symboly básnictví. Část Heydukova bytu, v němž básníkovi k 85. narozeninám osobně blahopřál v roce 1920 prezident T. G. Masaryk, se díky odkazu zachovala a je v péči Prácheňského muzea. Slavík pootavský, jak byl Heyduk současníky nazýván, zemřel v Písku 6. února 1923. Je pochován na vyšehradském hřbitově v Praze.

Datum souboru: 20.5.2009