FRANTIŠEK GREGORA (1819 - 1887)

od dětství projevoval všestranné hudební nadání, které zdárně rozvíjel netolický kantor Jan Nusek. Po ročním studiu na učitelském ústavu v Českých Budějovicích odešel do Vídně, kde studoval varhanickou školu a živil se jako domácí učitel hudby. V roce 1844 byl přijat na konzervatoř (kontrabas, pozoun, kompozice) a patřil mezi nejlepší žáky. Z Vídně zamířil nejprve do Kaplice, pak do Vodňan a v roce 1851 přišel do Písku, kde mohl konečně rozvinout svou různorodou aktivitu. Jako regenschori děkanského kostela (byl vybrán z 12 uchazečů po odchodu Vavřince Bartáka) a dočasně též u dominikánů vybudoval kvalitní chrámový sbor a orchestr, s nimiž zvládl i náročné kompozice. Jako pedagog si vytvořil osobité metody a dosahoval výborných výsledků; ceněné byly jeho učebnice "Nauka o skladbě hudební na základě basu fundamentálního" a zejména "Nauka o harmonii hudební". Gregora-instrumentalista ovládal celou řadu nástrojů, z nichž nejraději měl kontrabas; návštěvníci koncertů měli často možnost obdivovat jeho virtuosní kousky na tomto nástroji. Jako skladatel duchovní hudby a v písňové tvorbě zaujímá Gregora nesporně významné místo mezi autory 19. století.

Datum souboru: 7.2.2008