Historie sportu v Písku - FOTBAL

První klub s fotbalovým odborem SK Písek vznikl v roce 1910 a svoji činnost provozoval především na vojenském cvičišti v nedalekých Purkraticích.

V průběhu I. světové války existovalo v Písku několik uličních jedenáctek, které se rekrutovaly především ze studentské mládeže, učňů a mladých dělníků a také nově vzniklý červenobílý SK Slavoj Písek (zal. 1915). Nefungovaly však žádné pravidelné soutěže. K velkému rozvoji fotbalu přispěl především konec světové války a všechny kluby a kroužky tak mohly záhy obnovit svoji činnost. U kasáren vedle bývalé Bartuškovy pily bylo vybudováno konečně regulérní fotbalové hřiště, které mohly využívat všechny místní kluby, v roce 1935 však bylo zrušeno a veškerý fotbalový život se přesunul na městské hřiště v prostoru Výstaviště. Zároveň bylo již uvažováno o výstavbě nového hřiště za Lesnickou školou, k čemuž nakonec došlo až po II. světové válce. Těsně před II. světovou válkou v roce 1939 se sloučily SK Union Písek (1928) a DSK Písek (1931) a z této fúze vznikl ČAFK Písek, válečné podmínky a finanční podmínky však donutily kluby k dalšímu sjednocení a tak v roce 1941 došlo k dalšímu spojení klubů, když k ČAFK se připojily SK Písek a klub TO Orinoko a vznikl tak silný ČASK Písek.

Po skončení II. světové války oba kluby, a to jak ČASK tak i SK Slavoj, obnovily svoji aktivní činnost, ČASK hrál na svém hřišti u Lesnické školy, Slavoj na městském hřišti na Výstavišti. V roce 1948 však oba kluby byly nuceny vstoupit do řad Sokola a tak změnily i své názvy na: ČASK na ZSJ ČSSZ Písek a hráči Slavoje se rozdělili do ZSJ Armasvit a ZSJ Elektro-Praga. O pár let později se názvy opět měnily a to u všech třech týmů takto: DSO Tatran ČSSZ, Spartak Armasvit a Spartak Elektro-Praga. Následně, v zájmu zlepšení kvality mužstva, se Tatran a Spartak Elektro-Praga sloučily a záhy se přidal i Spartak Armasvit a vznikl tak jeden silný tým Spartak Elektro-Praga, později v roce 1957 již TJ Spartak Písek.

Tento reprezentant píseckého fotbalu pak působil desítky let především v krajských soutěžích, podařilo se mu postoupit i do divizní soutěže, ale to byl vrchol veškerého snažení. Klub se zaměřil především na výchovu mládeže a dá se říci, že s úspěchem. V roce 1990 klub změnil název na FC Spartak Písek, následně se sloučil s místním vojenským rivalem VTJ a hrál pod názvem FC VTJ Jitex Písek.

Později, po zrušení sportovních složek v armádě, když odešli vojenští fotbalisté do civilu, přijal klub i nový současný název FC Písek. Opět se zde velmi pilně věnují fotbalovému potěru a mladým talentům, došlo ke zřízení sportovního střediska s fotbalovými třídami a klub disponuje velmi pěkným sportovním areálem s několika travnatými plochami a odpovídajícím zázemím.

Jan ŘÍHA (1915)

(SK Písek, v létě 1937 do AC Sparta Praha)

Od žákovských let byl členem SK Písek, v roce 1936 byl zkoušen ve Slavii Praha v přátelském utkání v Jablonci, nastoupil ve 2. poločasu na levém křídle vedle Puče, prakticky neměl šanci se předvést a po zápase byl vyrozuměn, že Slavia na jeho služby nereflektuje. Následujícího roku přišla další nabídka do ligové SK Viktorie Plzeň, na tréninku se osvědčil a podepsal smlouvu, ale nakonec přestoupil do pražské Sparty. V ligové premiéře proti Slavii (2:1) byl spoluautorem obou branek a o jeho osudu bylo rozhodnuto, stal se stálým a platným členem prvního mužstva po několik let. Byl vždy hodnocen jako rychlý, obratný hráč s vynikající kopací technikou, klidný taktik se smyslem pro fair play. Brzy byl povolán do reprezentace a nastoupil 19. září 1937 proti Maďarsku v Budapešti (3:8) v útoku spolu s Klozem, Sobotkou, Nejedlým a Rulcem. Ve své reprezentační premiéře dosáhl branky na 1:1. Byl to on, který zavedl na našich hřištích "jesle", nikoliv z důvodů zesměšnění soupeře, ale proto, aby se uvolnil. Klamání tělem, klička naprázdno, přešlapování na místě, rychlý dribling a jiné finty, to byly Říhovy přednosti, které z něho udělaly hráče mezinárodního formátu. Reprezentační dres ČSR oblékl celkem 22x. 1938 - účastník MS ve Francii.

Emil SVOBODA (1926)

(SK Slavoj Písek, SK Viktoria Plzeň, Spartak Praha Sokolovo)

Jako žák začínal ve svém mateřském Slavoji a již jako patnáctiletý nastoupil v prvním mužstvu v zápase proti pražské Slavii a poprvé na sebe viditelně upozornil. Později přestoupil do Plzně a odtud v roce 1953 do pražské Sparty, kde odehrál přes 300 ligových zápasů a nastřílel v nich 92 branek, většinou na postu pravé spojky. Společně s Pazderou tvořili výtečnou útočnou dvojici, rychlý a důrazný koncový hráč. Reprezentační premiéru si odbyl 27. 3. 1956 v Brně proti Rakousku (3:2) a reprezentoval celkem 5x.

Zdeněk PIČMAN (23. 1. 1933)

(SK Slavoj Písek, DA Otava Písek, Dynamo Praha, TJ Spartak Hradec Králové)

Nastoupil ve všech mužstvech svého mateřského klubu, vojenskou službu absolvoval v domácí vojenské jedenáctce, následně na rok přestoupil do pražského klubu "sešívaných", usadil se v hradeckém Spartaku, se kterým vyhrál titul mistra republiky. Nekompromisní a tvrdý obránce měl velkou smůlu, neboť v reprezentaci na něj bohužel v obraných řadách nezbývalo volné místo, obranné posty byly vyhrazeny triu Lála-Popluhár-Novák. Zúčastnil se LOH 1964 v japonském Tokiu, odkud přivezl stříbrnou medaili. Reprezentoval jenom jednou a to 17. 5. 1964 v Praze proti Jugoslávii (2:3).

V historii píseckého fotbalu není možné pominout ani posádkový fotbalový život, již v meziválečném období existovalo několik vojenských fotbalových jedenáctek, které vznikaly u jednotlivých regimentů, ale nezúčastňovaly se pravidelných soutěží a hrály pouze přátelské a exhibiční zápasy. Po II. světové válce 15. října 1948 vznikla Vojenská Sokolská Jednota Písek, která začala hrát následně v okresních soutěžích, stejně tak i později od roku 1953 pod novým názvem DA Otava Písek.

V roce 1956 byl do písecké posádky převelen další vojenský tým DA Plzeň, který převzal název původního posádkového klubu, o rok později v roce 1957 se již po další reorganizaci tělovýchovy však jmenoval Dukla Písek.

Tento tým pak v dalším období hrál se střídavými úspěchy v krajských soutěžích, divizi a vrcholem sportovních kvalit byla i několikaletá účast ve II. lize. Klub měl k dispozici svůj stadion, později v 70. letech na místě původního škvárového hřiště s dřevěnou tribunou vyrostl pěkný areál s kvalitní travnatou plochou a na svoji dobu s nadstandardním zázemím. To už se však také jinak jmenoval, v divizi, kde byl pravidelným účastníkem, nesl nový název VTJ Písek.

Vojenská mužstva v Písku byla vždy především zásobárnou hráčů výkonnostního fotbalu, bylo však i několik období, kdy ze žluto-vínového dresu odcházeli hráči do civilu přímo do klubů nejvyšší fotbalové soutěže.

Tibor MIČINEC

Reprezentoval celkem 7x, poprvé 7. 4. 1984 ve Veroně proti Itálii (1:1).

Jozef BARMOŠ (28. 8. 1954)

(Internacionál Slovnaft Bratislava, 1977- Dukla Písek, 1978 - Dukla B. Bystrica, 1979 - Inter Bratislava)

Vynikající pravý obránce, rychlý a houževnatý, byť menší postavy, tak ale nebojácný. Do reprezentace vstoupil 9. 11. 1977 v Praze proti Maďarsku (1:1), reprezentoval celkem 22x.

Ján KOCIAN (13. 3. 1958)

začínal s fotbalem v klubu ZTS Martin, v Dukle Písek působil téměř jednu sezonu, následně byl v roce 1988 převelen do ligového týmu Dukla Banská Bystrica, kde působil až do roku 199x, kdy odešel do zahraničí do německého FC St. Pauli Hamburg, kde svoji sportovní kariéru také ukončil. Následně pracoval jako trenér v Dukle B. Bystrica, FC Petra Drnovice, 1. FC Köln, Eintracht Frankfurt a FC Rott-Weiss Essen. Za národní tým odehrál celkem 26 zápasů, debutoval 3. srpna 1986 v Melbourne v přátelském zápase s Austrálií (1:1). Účastník MS 1990 v Itálii, dále také asistent trenéra dr. Vengloše u reprezentace Slovenska.

Autor textu: Lubomír Král

Datum souboru: 25.11.2009