Archeologické nálezy Bakaláře

Nedávná rekonstrukce zádlažby v prostoru Bakalářů v Písku v letech 2008 - 2009 byla příležitostí k archeologickému výzkumu prováděnému Archeologickým oddělením Prácheňského muzea v Písku. Během výzkumné sezóny došlo k řadě zajímavých objevů.

Výchozím bodem pro terénní průzkum byl Císařský otisk stabilního katastru z roku 1837 a archivní plán vzniklý v létech 1855-57. Oba tyto mapové zdroje vyobrazují řadu půdorysů zaniklých objektů z období středověku a novověku, které se podařilo při archeologickém odkryvu identifikovat.

Byly tak odkryty hradební linie, tj. hlavní městská hradba založená patrně již ve 13. století a parkánová hradba, kterou datujeme o něco později, snad do 15. století. Ze středověkých a novověkých objektů byly v západní části tohoto prostoru prozkoumány základy renesanční školy, jejíž podobu známe jak z výše uvedených mapových podkladů, tak i z podrobného plánu průčelí a bokorysu zhotoveného v době před demolicí objektu roku 1857.

Rovněž byly dokumentovány základy druhotné zástavby při hlavní městské hradbě a dále byly nalezeny dvě studny tesané přímo do skalního podloží, přičemž jedna z nich byla prozkoumána do hloubky 7,5 m, kde bylo dosaženo dna s odkalníkem. Datace této studny patrně spadá ještě do vrcholného středověku (14. století). Bylo dále zjištěno základové zdivo novověké kašny.

V jižní a západní části byl znovu odkryt a dokumentován hromadný hrob, poprvé zjištěný již při předstihovém výzkumu v roce 2006. Jeho stáří patrně spadá do počátků třicetileté války.

Zcela překvapující byly ovšem nálezy pravěkého stáří. Jednalo se jednak o pět žárových hrobů uložených do uren z období trvání tzv. knovízské kultury (cca 13. - 12. století př. n. l.) a tři kamenné komory mohyl, které jsou nálezy datovány do období mohylové kultury střední doby bronzové (cca 15. století př. n. l.). Původně byly mohyly tvořeny kamennými komorami s ostatky zesnulých a milodary a ty pak byly překryty hliněnými náspy. Do dnešní doby se zachovala pouze jejich rezidua. Petrografický rozbor kamenů z mohyly, kde převládá středně zrnitý až hrubozrnný amfibolit, prokázal, že došlo k jejich záměrnému transportu do prostoru Bakalářů (kde tvoří horninový podklad zvětralé perlové ruly) z jiného místa. Z pravěkých hrobů byly odebírány vzorky pro další paleobotanické a antropologické analýzy.

V komoře mohyly č. 1 byly nalezeny: jeden bronzový náramek celý, další ve zlomcích, bronzová jehlice se svinutou hlavicí do očka k upevnění pláště, bronzový prsten se dvěma spirálami, bronzové terče z opasku a z oděvu, keramické zlomky z pohřební výbavy, množství organiky a několik kostí zesnulé - jednalo se o ženský kroj. Předměty byly vyzvednuty vlivem koroze ve velmi špatném stavu zachování, což bývá v obdobných případech způsobeno nepříznivým chemismem půdy. Následně byly podrobeny náročné konzervaci na specializovaném pracovišti Muzea hlavního města Prahy. V komorách mohyl č. 2 a 3 byly získány fragmenty keramických nádob.

Mohyly a žárové hroby jsou pouze torzem původní a pravděpodobně rozsáhlejší pravěké nekropole, kde se patrně pohřbívalo v průběhu několika staletí. Je zřejmé, že ostroh nad ohbím řeky Otavy vybízel k aktivitám (v tomto případě sakrálního charakteru) již v dávné minulosti. K ničení tohoto pohřebiště přispělo založení města ve 13. století, výstavba kostela a okolní zástavby a pohřbívání ve středověku. Patrně tehdy byly odtěženy hliněné náspy mohyl a na řadě míst tohoto prostoru se dochovala vyrovnávací planýrovací vrstva obsahující keramické fragmenty z doby bronzové a vrcholného středověku. K dalším změnám došlo v novověku a narušování pravěkých situací pokračovalo i průběhu 20. století (zejména liniové stavby).

Jedna z komor mohyl (č. 2) je zanechána na místě a konzervována, přičemž v miniexpozici jsou vystaveny kopie bronzových šperků z komory mohyly č. 1, zhotovené Jiřím Smíškem z Muzea hlavního města Prahy.

V případě mohyl jde o nález mimořádný v tom smyslu, že jejich odkrytí v prostoru městského historického jádra nemá ve středoevropském kontextu příliš obdob.

Mgr. Jaroslav Jiřík, Bc. Martin Pták, Bc. Tereza Šálková

Datum souboru: 28.5.2009