TV 2 Písek - Zátavský most - soutok Blanice s Otavou - Putim, v návaznosti na vycházku V1 a V21 restaurace U Smetáka a Hradiště a na vycházku V2 Svatováclavské skály (10 km)

Značení:

• Písek - Zátavský most - Putim červené psaníčko, případně část cesty modrá pásová značka
• Písek - Zátavský most zelené psaníčko
• Zátavský most - Putim červené psaníčko

Doprava:

• doprava jako u V1 a V2, vlakové spojení Putim - Písek

Popis trasy:

1. Cestu začneme u restaurace U Smetáka, kam dojdeme podle vycházky V1. Doporučujeme delší cestu až do Putimi podle červeného psaníčka, která je pohodlněší, jde podél řeky romantickým údolím. Chceme-li si cestu zkrátit, můžeme se vydat obtížnější cestou od restaurace po modré pásové značce přes Hradiště. S červeným psaníčkem se setkáme potom dole u řeky na místě zvaném "Vápenice", kde také modrá značka končí. Cestu si můžeme zkrátit (min. o 4,5 km) tím, že použijeme z Písku od zastávky "Budovcova" autobus MHD č. 2, 22 nebo 66 směr Hradiště a dojedeme až na konečnou zastávku. Od zastávky u kaple půjdeme vpravo mezi domy (ulice K Vápenici) a dále vlevo dojdeme k modré značce. Před vstupem do lesa budeme mít krásný panoramatický výhled: zleva - lesní celek Hůrka nad Smrkovicemi a kostelík v Putimi, vpravo: Zlatý vrch nad Ražovicemi. Celkem vpravo je Hrad (667 m), také nazývaný Skočický vrch, dále Knížecí kámen a Radovec /624 m/. Při dobré viditelnosti (zprava doleva) oblou horu Boubín (1362 m) vlevo Bobík a Libín (1096 m). Po modré značce nejdříve lesní cestou a potom pěšinou sejdeme dolů k řece, kde na místě zvaném Vápenice končí modrá značka, a napojíme se na červené psaníčko. Je zde rozcestí značek. Půjdeme-li červenou značkou od restaurace k altánu, dojdeme za zákrutem řeky k základům dřívější prachárny 11. regimentu v Písku postavené v 80. letech minulého století. Až k Vápenici a dále k Zátavskému mostu půjdeme stále podél řeky. Otava obtéká hradišťský vrch v délce 5 km v údolí až 70 m hlubokém. Kaňon údolí od altánu, kde byly 1. a 2. cíl tzv. "šajba", v délce asi 2 km na našem břehu až k ústí Čertovy strouhy (na druhém břehu) sloužil jako vojenská střelnice. Proti Čertově strouze je tzv. třetí "šajba" - třetí cíl. Některé skály jsou označené malými barevnými značkami. Jsou to cvičné skály pro písecké horolezce a barevné značky označují výstupy podle obtížnosti. Pak dojdeme na místo zvané Vápenice, kde končí modrá značka. Po 1 km dojdeme po červeném psaníčku k Zátavskému mostu. U něj se setkáme s cestou značenou zeleným psaníčkem, která vedla po levém břehu řeky Otavy od plovárny.
2. Cestu po zeleném psaníčku začneme u plovárny. Nad koupalištěm opustíme modrou i červenou pásovou značku. Pěšinou značenou zeleným psaníčkem sejdeme dolů k řece. Skály nad námi patří geologicky, stejně jako podloží protějšího Hradišťského vrchu, k perlovým rulám místy se žulou. Skalnatá stráň je osázena trnovníkem akátem (blíže V2). V zákrutu řeky se skály téměř dotýkají hladiny a vytváří převis zvaný Sklopenka. Jsme na místě, kde v minulém století byla vojenská střelnice a kde bylo stanoviště střelců, dodnes nazýváno zkomoleně "štonty". Na druhém břehu byly umístěny terče "šajby". Blízká skalní stěna se světlými žulami je nazývána Májovka, a to proto, že byla slézána vždy ráno na 1. máje. Najdete v ní zatlučeny i horolezecké skoby k upevnění jistícího lana. Ve skalních štěrbinách roste vedle tařice skalní i štětinatá tráva kostřava přitvrdlá. Je to teplomilná rostlina. Několik desítek metrů za Májovkou kolem smrků dojdeme ke kamennému výstupku, který sloužil k pozorování střelby a nazývanému dnes "věž lásky". Postupně se objevují listnáče, mezi nimi habr a jilm vaz, a z keřů brslen evropský. Okraj pěšiny v létě zdobí květiny, charakteristické pro háje. Potom již dojdeme k ústí Čertovy strouhy. Zde v perlových rulách se objevují i malé cysty vápence a snadno zvětrávající minety. Půda je proto více vápenatější a objevují se zde skalní teplomilnější rostliny, náročnější na vápenatost půdy. Na počátku minulého století se zde těžil vápenec, prý široko daleko nejlepší. Pojmenování "Vápenice" je dosud užíváno. Po projití chatařskou osadou dojdeme na silnici do Zátaví. Odbočíme po ní doleva a dojdeme za mostem k červenému psaníčku. Zátavský most byl postaven roku 1927. V místě zvaném V Luzích, kde byl starý brod, blízko mostu na cestě z Písku do Zátaví, na pravém břehu řeky při stavbě plynovodů byly objeveny dřevěné kůly a žlab. Byly ukryty ve štěrkopísku pod hladinou spodní vody. Díky tomu byly uchráněny před rozpadem. Nalezené předměty byly uznány jako středověký rýžovnický splav.

Vyvýšenina nad pravým otavským břehem v blízkosti Zátavského mostu se nazývá Čapí vršek či Na Čapíku. Bylo zde nalezeno časně laténské sídliště. Byly zde objeveny i neporušené mohyly. V jedné z mohyl měla být též nalezena zlatá keltská mince. Z mohyly pocházejí dvě bronzové spony, které mohou být dokladem styku původního keltského obyvatelstva s nově příchozím lidem germánským.

Od Zátavského mostu nebo od Vápenice (kde končí modrá značka), nebudeme-li chtít pokračovat do Putimi, se můžeme vrátit do Písku po zeleném nebo červeném psaníčku, případně po modré značce dojít na Hradiště k autobusu. Cesta po modré značce vede do kopce.

Budeme-li pokračovat do Putimi, dojdeme po silnici od Zátavského mostu po 50 metrech na křižovatku silnic, kde odbočíme vpravo. Po 40 metrech máme na vybranou. Pokračovat dále po červeném psaníčku až do Putimi k Podkostelnímu rybníku nebo odbočit po neznačené cestě podél řeky k soutoku řeky Blanice s Otavou. Zde je rekreační zařízení se sezónní restaurací. Máme možnost se zde vykoupat. V blízkosti soutoku Otavy s Blanicí na temeni návrší a severním svahu archeolog Jiří Frölich objevil rozsáhlé paleontologické sídliště. Jeho obyvatelé si vyráběli nástroje z pazourku přineseného pravděpodobně z baltických morén, méně z rohovce z Francké Jury a severočeského křemene. Uvedený materiál byl přinášen asi z dalekých loveckých výprav. Dále kolem chat, zpočátku kolem řeky Blanice dojdeme přes silnici Písek - Ražice k severnímu okraji obce Putim. V Putimi doporučujeme především navštívit na vyvýšeném místě kostel sv. Vavřince, který je atypický svými dvěma loděmi a věží přikrytou pseudobarokní helmicí. Fara u kostela připomíná svými stavebními prvky bývalou tvrz. U kostela nezapomeňte na hřbitově navštívit hrob jihočeského sedláka Jana Cimbury. Zajdeme potom na putimskou náves, kde v čele návsi je přestavěný Cimburův statek čp. 25.

V Putimi byl zatčen dobrý voják Josef Švejk, když hledal z Tábora cestu ke svému budějovickému regimentu. Putim opustíme cestou k nádraží po hrázi Podkostelního rybníka s dubovou alejí. Na konci hráze a u nádraží od laviček u rybníka se podívejte na krásné panoráma Putimského kostela. Předtím než odbočíme z hráze k nádraží máme za železničním přejezdem počátek lesa Hůrky - školního polesí Střední lesnické školy v Písku. Sem podle románu i filmu jel Jan Cimbura zachraňovat děti z hořícího lesa. Z putimského nádraží téměř každou hodinu odjíždí vlak do Písku hl. n.

Z Putimi se můžeme vrátit do Písku pěšky po silnici od kostela mezi Starým a Prostředním rybníkem. Další možnost je z hráze od železničního přejezdu přes lesy Hůrek po žluté a červené značce dojít do Smrkovic a z návsi ze zastávky se vrátit autobusem MHD do Písku. To však znamená o 5 km více.

Pro lepší orientaci doporučujeme turistickou mapu Písecko č. 11.

Popis míst:

Putim

obec nedaleko soutoku Blanice s Otavou na východním okraji lesů Hůrky. První zmínka o obci je z opisu darovací listiny z roku 1092 kláštěru na Ostrově u Davle. Po válkách husitských byla obec i s vesnicemi Hradištěm, Smrkovicemi, Semicemi až do zrušení poddanství v roce 1848 v majetku královského města Písku. Putimští však s tímto poddanstvím léta nesouhlasili a vykládali si na základě jednoho ustanovení z roku 1547, že patří píseckému děkanovi. V 17. století vyvrcholil odpor Putimských otevřenou rebelií a úmyslným zakládáním ohňů v lesích. O dalších podrobnostech se můžete dočíst v I. díle Sedláčkových dějin města Písku. V 18. století došlo k usmíření tak dalece, že město postavilo v Putimi pivovar, který byl v roce 1884 zrušen. O putimské škole je zmínka v píseckých dokumentech z roku 1697. Současná škola byla postavena ve 30. letech. Kostel sv. Vavřince, původně zasvěcený sv. Petru, je zajímavý svým vnitřkem. Má dvě lodě. Mezi oběma loděmi jsou dva lomené oblouky o nestejné síle. Svorník žeber je vyzdoben ve tvaru sedmilisté dvojité růže. V předbělohorské době byl dvoulodní kostel užíván tak, že katolíci měli jižní loď a severní loď měli utrakvisté.

Adolf Heyduk ve své básni "U putimského kostela" uvádí: Tu jižní za chrám měli oplatkáři.... a severní k svým modlitbám si vzali kališníci. Na barokním oltáři býval obraz sv. Vavřince, který je dnes v píseckém muzeu. Obraz kostelu daroval španělský válečný dobrodruh Don Martin de Hoef Huerta. Huerta v Písku a okolí fanaticky šířil katolickou víru a učinil tolik zla, že lidé po jeho smrti s povděkem říkali: Huerta, poberta už je u čerta. V kostele je umělecky cenná barokní křtitelnice. Věž má neobarokní helmu z 19. století. Na hřbitově je kostnice z třicetileté války. Na zdejším hřbitově je pochován sedlák Jan Cimbura, který měl rád koně a také lidi. O jeho životě vypráví Jindřich Šimon Baar, který do Putimi zajížděl ke svému strýci. Román ilustroval malíř Jan Hála. Jan Cimbura se narodil v Semicích, kam ve svých pověstných faldovkách nosíval rodičům ukázat vnoučata. Pak pracoval v Hradišti. Přiženil se na statek č. 25 u Pixů, kde se svou Marjánkou hospodařil. Na výminku č. 10 zemřel. Původní statek vyhořel v roce 1910 a najdete jej po přestavbě na návsi, kde je rovněž umístěna pamětní deska.

K faře, jež je pokládána za pozůstatek putimské tvrze, přiléhá na východní straně špýchar, u vchodu s gotickým ostěním. Ve vsi se zachovalo několik domů se štíty pozdního lidového baroka a setkáme se tu i s lidovými plastikami a obrazy ve výklencích štítů. Jaroslav Hašek umístil do Putimi příběh z anabáze dobrého vojáka Švejka, kde byl strážmistrem Flanderkou zatčen. Jaroslav Hašek navštěvoval svého dědečka na blízké ražické baště a znal proto dobře zdejší okolí. Z Putimi je na 25 lidových písní. Mezi jinými: Sedláče, pěkné koně máš, Ta kačena divoká, Zadudej dudáčku, Vychází sluníčko na putimské lesy, Padá, padá, padá rosička.

Zátaví

obec dva kilometry od mostu na silnici Písek - Kestřany. Na poli zvaném Na Měchurce byl v knovízské sídlištní jámě nalezen kompletní mlýnek na drcení obilí a zlomky nádob. Mletí obilí na zrnotěrce je představeno v úvodní expozici Prácheňského muzea. V okolí se dochovalo několik mohyl s rozrušenou halštatskou keramikou. V obci se r. 1886 narodil Ing. Ivo Beneš, stavitel silnic na Balkáně, projektant mnoha měst, nadšený propagátor Prácheňska a dlouholetý pracovník památkové péče. Ze Zátaví pochází profesor matematiky na píseckém gymnáziu František Talafous, na jehož činnost vzpomínají dodnes mnozí písečtí studenti.

Připravil: Ing. Václav Kopřiva, 2000

Datum souboru: 9.4.2010