TV 1 Heřmaň - Humňany - humňanské rybníky - Skály - Benešovský mlýn - Heřmaň (15 km)

Značení:

• Heřmaň - Humňany - Božovice - Dvorce červená značka
• Božovice - Budičovice - Skály žlutá značka
• Skály - Heřmaň žel. zastávka neznačeno

Doprava:

• vlak Písek - Putim - Heřmaň a zpět
• auto Písek - Putim - Ražice - Heřmaň žel. zastávka

Popis trasy:

Výchozí místo je železniční zastávka ČD Heřmaň na trati Písek - Protivín. Zde prochází červená pásková značka z lesa Hůrky, která nás povede přes Heřmaň a Humňany. Projdeme kolem mlýna se zbytkem mlýnského kola na spodní náhon. Na začátku vesnice Heřmaň je druhá zastávka ČD na trati Č. Budějovice - Plzeň. Pod kostelem u silnice s naší značkou je rodný domek Jana Čarka, básníka a lyrika jihočeské krajiny, který je pochován na zdejším hřbitově. Zde je pochován i Václav Krška, filmový režisér, scénárista a spisovatel. Zvláštní pozornost zasluhuje ve hřbitovní zdi zachovaný sanktuář zakončený dvěma klíči a vyzdobený v tympanonu rožmberskou pětilistou růží. Zvláštností kostela je třípatrová věž, zakončená dvojnásobným prohnutým jehlanem. Před tím, než vejdeme za Heřmaní do lesa, ohlédneme se zpět a budeme mít výhled na Písecké hory. V lese na svahu vrchu Zlatá hora (461 m), kterým procházíme, lze spatřit pozůstatky dolování zlata ze středověku, jak odpovídá i název vrchu. Kromě zlata se těžil též arsenopyrit - sloučenina arsenu se železem. Za vsí Humňany u bývalého statku Schwarzenbergů odbočíme po značce doleva do lipové aleje. Po kilometru budeme mít první rybník jménem Humňanský. Druhý se jmenuje Prostřední a dojdeme ke třetímu jménem Tvrzský, kde na malém výběžku do rybníka stála tvrz Božejovice. Z tvrze lze vidět jen kamennou zeď přes plot, který ohraničuje soukromý majetek s vestaveným soukromým domem. Nedoporučujeme zkracovat si cestu z Heřmaně přes zalesněný kopec, který obcházíme z Heřmaně přes Humňany, a to proto, že v lesíku je bažantnice a cesty nejsou dobré, místy jsou rozorané. Součástí bažantnice jsou voliéry s umělým odchovem bažantů. Pod cestou je i odchov divokých kachen. Od tvrze pokračujeme dále po červené značce, která se po 500 metrech stočí doprava ke statku Dvorec. Dojdeme ke křížku a u něho se stočíme za značku doleva nad kůlnu. Asi po 50 metrech na levé straně uvidíme oválný pahorek s příkopy bývalé tvrze Modlišovice. Vrátíme se ke křížku a cesta se nám stočí prudce doprava ke statku s bývalým lihovarem. Hospodářské budovy jsou poměrně zchátralé. Na oplocených pozemcích je chován dlouhosrstý skot s koňmi. Když se u oplocení zastavíte, celé pasoucí stádo se na Vás přijde podívat. Žižkův pomník, který je na mapě označen, není k nalezení a ani místní o něm nikdy neslyšeli. Jde asi o tiskovou chybu na mapě. Vrátíme se zpět ke tvrzi Božejovice, kde odbočíme doprava po žluté značce kolem osady Budičovice do vsi Skály. V obci Skály za odbočkou silnice do Heřmaně, odbočíme doleva /před kapličkou/ na neznačenou cestu. Přejdeme trať Č. Budějovice - Plzeň, Skalský potok, rameno řeky Blanice k Benešovskému mlýnu. Přejdeme opět trať Protivín - Zdice. Za přechodem tratě odbočíme doleva a mezi chatami dojdeme k zastávce ČD Heřmaň. Nad zastávkou je hájovna Doubky, kde pobýval na dovolené básník a překladatel Antonín Klášterský, a místo Kráčmer. Zde hrával ochotnický soubor z Heřmaně "Heyduk" pod vedením Václava Kršky divadlo v přírodě.

Pro lepší orientaci doporučujeme turistickou mapu Písecko č. 73 a č. 71.

Popis míst:

Bažantnice

účelně zařízené a upravené honbiště nebo jeho část k soustředěnému chovu a lovu bažantů. Jde o vyhrazené území lesa a polí obhospodařované se zřetelem na chov, ochranu a výživu bažantů. V době hnízdění je nutný zákaz vstupu do bažantnic. V bažantnicích mají být především husté křoviny a vysoké trávy, neboť bažant vyžaduje kryt. Ve zdejší bažantnici a v blízkosti ní seřezávají mladé smrkové stromky, aby vytvořili přízemní kryt. Jsou nutné i průseky, chodníčky, slunné holiny a i lapací zařízení na škodnou zvěř. K zabezpečení přirozené potravy mají být plodonosné stromy a keře, políčka a louky. Zvlášť je nutno věnovat péči zimnímu krmení. U zdejší bažantnice je i odchov malých bažantíků. V každé snášecí voliéře (2 m vysoká, 5 m dlouhá a 3 m široká) je chován jeden kohout a 6 - 8 bažantích slepic. Snesená vejce, poměrně malá se zelenavým zbarvením, jsou uměle líhnuta. Průměrná produkce jedné voliéry je 180 - 200 vajec. Potrava bažantů v prvních týdnech života bývá téměř výlučně živočišná, později smíšená. Na jaře a v létě převládá složka živočišná. Bažantí kohout má kovově lesklé zbarvení a váží průměrně 1,3 - 1,5 kg. Slípka má hnědavě pískové zbarvení a váží méně.

Benešův mlýn

V mlýně prožil většinu svého mládí a dospívání Václav Krška, narozen v roce 1900 v Písku. Odtud pravidelně docházel do Heřmaně jako režisér divadelních ochotníků. Heřmaňská krajina se stala dějištěm jeho šrámkovsky laděných próz. ("Zatoulaný", "Chlapec a kozoroh" a triologie "Země hovoří"). Své lyrické vidění světa z mládí si V. Krška přenesl i do svého režisérského a filmového umění. Za Krškou sem zajížděla řada významných pražských umělců, mezi jinými herec Eduard Kohout a spisovatel Vladislav Vančura.

Blanice

pravý přítok řeky Otavy. Pramení v želnavské hornatině pod Knížecím stolcem.
Protéká Prachatickou hornatinou a Bavorovskou vrchovinou. Délka toku je 106 km.
V Blanici se rýžovalo zlato a žily zde perlorodky. Blanice má místy peřeje a balvanité prahy, je vhodná i ke koupání např. u Záblatí před Husincem, u Bavorova, u rekreačního rybníku Pražák, kolem Heřmaně a u soutoku s Otavou. Pěkné skalnaté scenérie jsou při Blanici v okolí hradu Hus, u Záblatí, u Zábrdí před Husineckou přehradou. Blanice byla na svém dolním toku sevřena krunýřem regulace, která byla provedena necitlivě bez ponechání zeleně. Když si chcete udělat představu, jak tok řeky vypadal dříve, musíte na "Starou Blanici" před soutokem asi 1/2 km, do Putimi a kolem Červeného mlýna, kde byl ponechán starý náhon proto, že tvořil zároveň náhon pro mlýn. Protože regulací bez stromů ztratily ryby útulek pod kořeny vrb a olší, patří proslavená rybnatost na tomto úseku minulosti. Mezi dlažbou břehů našel úkryt jen úhoř říční.

Božovice (též Božejovice)

Na ostrohu vybíhajícím do rybníka Tvrzského stávala tvrz a kolem malá ves Božejovice. Místní jméno Božejovice se uvádí poprvé roku 1262. Tvrz na počátku 15. století postavil Jaroš z Drahonic. Ten byl původně na straně Oldřicha z Rožmberka. Po válkách husitských loupil a stal se škůdcem kraje. Proto Oldřich z Rožmberka s velkopřevorem strakonickým r. 1443 podnikl proti němu vojenskou výpravu. Jaroš však před příchodem vojska tvrz chráněnou pouze hliněným plotem opustil a zapálil. Útočiště a ochranu našel ve Vodňanech. Strakoničtí pak tvrz dobořili, přičemž tu našli pěnězokazeckou dílnu. Po smíru s Oldřichem z Rožmberka r. 1445 byl statek Jarošovi vrácen a tvrz byla opravena. Tvrz v dalších rozbrojích byla několikrát dobyta. Statek zůstal v majetku rodu. Koncem 16. století přešel celý majetek do vlastnictví města Písku. K roku 1741 je uváděno, že tvrz je "pustá". V 19. století byla zřícenina upravena pro byt knížecího baštýře. Události vztahující se k tvrzi sepsal Václav Písař v románu Zlatá stezka. Starší středověké sídlo představovala obdélná budova, široká přes 11 metrů, z níž se dochovaly tři stěny, dnes přestavěná na stodolu. Směrem k jihu jsou dosud z boku budovy vidět dvě střílnová okénka. Ves Božejovice v třicetileté válce zpustla, nakonec úplně zanikla.

Červený mlýn

100 metrů od železniční zastávky na cestě do vsi Heřmaně je areál vodního mlýna z 2. poloviny 19. století se značně poškozeným vodním kolem. Starý úsek Blanice byl zde ponechán proto, že zároveň tvoří náhon na mlýn. Mlýnské kolo je na spodní náhon. V tůni pod malým jezem se objevuje stulík žlutý, o jehož rozšiřování se starají ryby oukleje, které po strávení dužiny zasejí vlastní semeno někde do bahna. Téměř všechny kmeny olší v okolí jsou obrostlé chmelem otáčivým.

Doubky

v hájovně Doubky na pokraji Hůrek pobýval v letním období mirovický rodák Antonín Klášterský (1866 - 1938), český básník, překladatel z angličtiny a organizátor kulturního života. Byl první, který přeložil Shakespearovy "Sonety" v roce 1923. Klášterský teprve v Hůrkách poznal svůj rodný kraj, ke kterému svou lásku vyjádřil v básnických sbírkách "Na českém jihu" a "Nové jihočeské melodie". Na dovolené v Hůrkách a na mnohé příběhy zde prožité vzpomíná obšírně ve svých "Pamětech a portrétech".

Heřmaň

původně jedno z nejstarších městeček v jižních Čechách. Vesnice se nachází pod Zlatým vrchem podél silnice Strakonice - Protivín. Okolí obce bylo osídleno již ve starší době bronzové. Byly nalezeny i dvě laténské polozemnice s poměrně znatelnou konstrukcí obydlí a s různými předměty. Okolí dnešní pískovny s kótou 399 si k založení sídliště vybrali Slované. Kostel sv. Jiljí a fara jsou poprvé uváděny v roce 1254. Ve 13. století bydleli lidé v okolí Heřmaně na několika místech. Byla to např. ves Ctimírova, která později splynula v jednu obec s Heřmaní. Podle místní tradice se v obci konaly proslulé dobytčí trhy. V počátcích husitského hnutí chodívali Heřmaňští na společné modlitby a kázání na horu Tábor u Bechyně. V Heřmani jako v první obci v Čechách vznikla v roce 1414 husitská bouře. V roce 1588 byla Heřmaň spolu s dalšími vesnicemi koupena městem Písek za 10 000 kop grošů. Během třicetileté války byla zničena a změnila se na vesnici. Raně gotický kostel sv. Jiljí byl v 18. století zbarokizován. V kostele má větší cenu 6 oltářních plastik a barokní kazatelna. V Heřmani je pochován místní rodák, básník Jan Čarek, scénárista, spisovatel a režisér Václav Krška. Jan Čarek (1898 - 1966) se projevil jako lyrik české krajiny a venkovského života v díle "Temno v chalupách". Jeho verše dětem čerpají z přírody (Motýli). Jeho poslední dílo Chudá rodina má sociální charakter. Václav Krška (1900 - 1969) se narodil v Písku. Většinu svého mládí a dospívání v letech 1920 - 1930 prožíval na Benešovském mlýně u Heřmaně. Odsud pravidelně docházel do vsi, aby řídil činnost ochotnického spolku "Heyduk". Heřmaňská krajina se stala dějištěm jeho próz "Zatoulaný", "Chlapec a kozoroh" a trilogie "Země hovoří". Za Krškou do Heřmaně dojížděla řada významných osobností, mezi jinými i Vladislav Vančura. Ten sem umístil děj svého posledního románu "Rodina Horvátova" - epický obraz soudobé společnosti. Písecký básník Adolf Heyduk věnoval Heřmani svoji báseň "Heřmaňská". V okolí obcí Heřmaň, Putim a Ražice, ale i na několika místech Orlické přehrady byla zjištěna kriticky ohrožená užovka stromová (Elaphe longissima). Užovka se ráda zdržuje na území teplém a suchém. Protože výskyt užovky stromové je v Čechách znám pouze z Poohří, je její výskyt na Písecku velkou vzácností.

Modliškovice - Petrovice

Zaniklá osada, která byla v 1. třetině 14. století majetkem jakéhosi Ivana. U vsi byla tvrz, která se podle A. Sedláčka původně nazývala Petrovice, a zaniklá ves Modliškovice. Teprve později byl přenesen název vsi také na tvrz, kterou po roce 1328 založil jeden ze synů Ivana. Synům Ivana Ctiborovi a Chvalovi král Karel IV. potvrdil držení vsi. Časem se bratři o majetek rozdělili. Chval zůstal hospodařit v Modliškovicích. Později vznikaly velké spory o majetek. Po usazení zdejšího rodu na Chřepici byla tvrz připojena k sousedním Božejovicím a zpustla. Od roku 1457 se tvrz již neuvádí v žádných listinách. Poslední majitel Bedřich z Čejkov kolem roku 1589 pustou ves Modliškovice i s rybníky a lesy odprodal za 2 150 kop grošů Písku. Tehdy se jméno Modliškovice v katastru osad vyskytuje naposledy. Na tvrzišti o průměru asi 14 metrů je obdelníková jáma. Podle vyprávění místních lidí to byl vstup do chodby,která měla spojovat tvrz s tvrzí Božejovice a měla zde stát kaple sv. Jilji. Při orání pastviště v letech 1873 - 1874 byly nad tvrzí údajně nalezeny staré zbraně a základy zdi.

Skály

Přestože první písemná zmínka o obci je až r. 1365, její existenci již ve 13. století dokládají archeologické nálezy. Ještě starší sídliště z doby laténské bylo nalezeno v blízké pískovně U Boru. Šlo o polozemnici s nálezem nesčetného množství keramiky. Překvapením byl vysoký podíl jemné keramiky točené na kruhu. Ves Skály s osadou Budičovice původně patřila rožmberskému Helfenburku. V r. 1713 většina usedlostí ze vsi náležela schwarzenberskému Protivínu. Ve Skalách se zachovaly pěkné barokní štíty a špýchary při usedlostech.

Připravil: Ing. Václav Kopřiva, 2000

Datum souboru: 9.4.2010